Kraken

Kraken je bájný obří hlavonožec schopný potápět celé lodě. Podle některých zpráv býval spatřen u pobřeží Norska a Islandu. Příběhy o této obrovské mořské příšeře s mnoha chapadly kolovaly mezi námořníky od pradávna, první písemné zprávy o krakenovi pocházejí od bergenského biskupa Erika Pontoppidana z poloviny 18. století. Přestože námořníci znali dobře chobotnice a další hlavonožce s chapadly, považovali krakena za odlišný druh především proto, že byl podstatně větší. číst dál

V roce 1802 vyslovil francouzský mořský biolog Pierre Denys de Montfort ve svém encyklopedickém díle o měkkýších Histoire Naturelle Générale et Particulière des Mollusques přesvědčení o existenci dvou druhů obřích chobotnic: první druh, chobotnice kraken (angl. kraken octopus), byl spatřen norskými námořníky, americkými velrybáři a také Pliniem starším. Druhý zástupce, mnohem větší chobotnice obří (angl. colossal octopus), údajně napadl plachetnici z přístavu Saint-Malo u pobřeží Angoly. číst dál

Jméno kraken se v žádné ze severských ság neobjevilo, byla v nich ale popisována podobná mořská stvoření - hafgufa a lyngbakr. Pozdější zápisky biskupa Pontoppidana krakena označují jako zvíře "velikosti plovoucího ostrova", jehož nebezpečí pro mořeplavce není ani tak ve stvoření samotném, jako spíše ve vodním víru, který způsobuje svým rychlým ponořením do hlubin oceánu. číst dál

Alfred Tennyson zveřejnil, pravděpodobně ovlivněn Montfortovým výzkumem, v roce 1830 svůj sonet Kraken (angl. The Kraken). Tennysonův popis nejspíš inspiroval také Julese Verna při popisování obří chobotnice v románu Dvacet tisíc mil pod mořem z roku 1870. Verne zde mimo jiné často zmiňuje krakena a biskupa Pontoppidana. číst dál

Poté, co bylo krátce po sobě několik mrtvých „krakenů“ vyplaveno na břeh, se o něj začali vědci zajímat. Kraken byl označen za nový živočišný druh: krakatici obrovskou, která dodnes zůstává jedním z nejzáhadnějších obřích živočichů na Zemi. Mnoho let se vědci snažili pozorovat krakatice v jejich přirozeném prostředí, pokusy však většinou ztroskotaly. I když řada lidí krakatice spatřila, většinou šlo o námořníky nebo rybáře. Živá setkání s tímto tvorem proto zůstávala vědecky nepotvrzená. Záznam živé krakatice se získat nedařilo, všechna fakta o těchto hlavonožcích pocházela z jejich mrtvých těl. číst dál